STOP HAZARDU! ALE PROČ?

Několik poznámek k článku STOP HAZARDU! ALE PROČ?

Hazard je bezpochyby nosné téma, které zůstává poněkud ve stínu ekonomické krize, světových konfliktů a dalších problémů. Jde přitom o problém, na který jsem již upozornil ve svém článku o historii hazardních her. Považuji však za nutné připojit ještě vlastní názor na stav hazardu v České republice.

Výherní automaty, hazardní hry, ruleta, „jednorucí bandité“ - slova, která už byla mnohokrát skloňována a zpravidla vždy doprovázena výrazy jako gambling, závislost, škodlivé vlivy apod. O záporných vlastnostech hazardu netřeba spekulovat – podle mého názoru jsou rovněž neoddiskutovatelné. Chápu obavy psychiatrů z rostoucího počtu gamblerů, jsem pro zvýšení intenzity prevence, stejně tak by měly být více dotovány osvětové programy, které mají za cíl objasňovat danou problematiku hlavně mladší generaci apod.

S čím však rozhodně nemohu souhlasit, to se objevilo až ve druhé části výše zmiňovaného článku. Je jednoduché a troufám si říct, že to přímo zavání populismem, vykřikovat silná slova o zrušení hazardu, o jeho nahraditelnosti v rámci státní ekonomiky apod. I já si myslím, že svět bez cigaret, hazardu a alkoholu by byl krásnější, zdravější a bezpečnější. Proč se tedy stát neodhodlá k odvážnému kroku a tato „zla“ prostě a jednoduše nezruší? Ale samozřejmě, všichni to víme – jsou to důležité příjmy pro státní pokladnu a žádný stát se jich dobrovolně nevzdá. Je snad nutné, abych zde připomínal, jak dopadla prohibice ve Spojených státech amerických a proč byla zrušena?

A totéž bez výjimky platí pro hazard. Jako příklad si vezměme Rusko a Ukrajinu. Tamější zákonodárci se rozhodli hazard podřídit státnímu dohledu. Zatím nejsou známy statistiky, o kolik se snížilo procento lidí závislých na hazardních hrách, ale všichni již vědí, jaké problémy způsobil tento krok ruské a ukrajinské policii. To, co bylo dosud na povrchu, se hbitě schovalo do hlubin ilegality a hazard bují vesele dál. A navíc všichni víme, že zakázané ovoce nejvíce chutná – jsem si jist, že chuť po hazardu ještě vzrostla.

K podobnému kroku, jaký byl podniknut v Rusku a na Ukrajině, se odhodlalo i Polsko. Pod dojmem zkušeností východních sousedů však zákon i tam ztrácí svou podporu.

Pan poradce Novotný se rovněž občas uchyluje k čiré demagogii. Jak jinak si vysvětlit větu „Kdyby byl hazard zakázán, nenašlo by se snad dost finančních prostředků na uhrazení těchto prospěšných věcí?“ (míněna podpora sportu, školství apod.) Samozřejmě, že nenašlo. Stát na provoz kasin nepřispívá ani korunou. Zisk, který z nich tedy má, byť se může zdát proti ziskům majitelů nizký, je pořád čistý příjem do zubožené státní pokladny. To, co kasina věnují na rozvoj sportu a dalších akcí (viz např. „známá“ společnost Synot), stát v žádném případě nenahradí, nemá totiž z čeho. Státní rozpočet počítá s tím, že peníze z hazardu inkasuje, a ne že je bude za něj rozdávat sám.

Rovněž názor pana poradce, že lidé, kteří propadli gamblingu, by mohli investovat své peníze lépe, kdyby nebylo hazardu, považuji za čirou spekulaci a hledání podpory svého názoru za každou cenu. Stejně tak mohu já čistě spekulativně tvrdit, že tito lidé by své peníze neinvestovali, ale hledali by ilegální herny a gamblingu by propadli rovněž.

Jak tedy z neradostné situace ven? Jaroslav Spurný ve svém článku uvádí několik zemí v EU i mimo ni, které se podle něj s hazardem vyrovnaly lépe než ČR. Není důvodu nevěřit názoru odborníka. Z jeho výčtu však vyplývá zajímavá věc – kromě Irska se žádná země hazardu nevzdala.   Bylo by určitě zajímavé nechat se inspirovat některý osvědčeným příkladem (švédský, anglický či francouzský model), problémem však je, že to, co funguje tam, nemusí fungovat tady. Proč není ve studii pana Spurného uveden jediný model dohledu nad hazardem z posttotalitních států? V západních zemích prodělaly hazardní hry dlouhý vývoj a společnost se s nimi či bez nich učila žít. Chceme tento dlouhý vývoj zkrátit a vtělit jej do jediného zákona, který hazard zakáže? Připravme se pak rovnou na mnohé další problémy, které se objeví.

Závěrem bych rád zdůraznil, že nejsem zastáncem hazardu. Považuji jej za stejně nebezpečný jako alkohol, cigarety a další návykové látky. Nemyslím si však, že nás spasí a osvobodí od tohoto nešvaru laciné výkřiky. Je nutné, aby se každá členská země, která cítí potřebu regulovat svůj postoj k hazardu, mohla svobodně rozhodnout, co s ním, a je plně v kompetenci každé členské země EU, aby si sama zvolila postup , jak této regulace dosáhnou, aby byla účinná a úspěšná. Jakákoliv, byť dobře míněná, direktiva z Bruselu by napáchala víc škody než užitku.