Vzpomínám si z dob mého útlého dětství na kalkulačky, jejichž displeje byly sekundárně poháněny právě malými solárními panely. Doba se změnila a v těchto dnech můžeme vidět širokou škálu věcí poháněných sluneční energií. A ohřevu vody ani nemluvě.

Solární energetika zažila v posledních letech obrovský boom, a to i v České republice. Můžeme spatřit desítky elektráren skládající se ze stovek až tisíců fotovoltaických panelů umístěných na slunných místech. Bylo by bláhové myslet si, že investory vedla ke stavbě pouhá dobrosrdečnost. Stát totiž majitelům solárních elektráren slíbil a stále slibuje zákonem stanovené výkupní ceny této „zelené" energie.

Činnost státem zaslíbená

Skutečnost, že tyto výkupní ceny jsou mimořádně zajímavé, se odráží i množství nově zapojených elektráren. Vždyť na konci roku 2009 představoval instalovaný výkon solárních elektráren pouhých 463 MW, zatímco v roce loňském to bylo již 1820 MW. To je téměř čtyřnásobek. Navíc výkupní ceny jsou investorům slíbeny na několik let dopředu tak, aby se jim investice dostatečně rychle vrátila a byla pro ně atraktivní. Garance ceny je totiž 15 let, přičemž návratnost lze se současnými technologiemi stanovit i na pouhých pět let. Navíc, náklady na výstavbu solárních elektráren se snížily během posledních let téměř o polovinu.

Finanční podpora státu a výkupní ceny elektřiny sice rok od roku klesají, stále se však pohybují velmi vysoko. Pro rok 2010 byla stanovena cena 12 400 Kč za 1 MWh pro elektrárny s instalovaným výkonem nad 30kW. Pro rok letošní byla cena snížena téměř o více než polovinu na 5 900 Kč za 1 MWh. Navíc byli investoři, kteří postavili elektrárny v roce 2010, zatíženi daní 26%. U elektráren s výkonem nad 100 kW jsou pak výkupní ceny ještě nižší.

Na polích místo cukrové řepy solární panely

Sama o sobě by jistě taková podpora výstavby solárních elektráren byla prospěšná. Stinnou stránkou mince je však skutečnost, že můžeme vidět velmi často farmy fotovoltaických panelů i na místech, které by mohly být využity pro zemědělskou činnost. Jistě, slunná místa jsou obvykle i zemědělsky využívaná, zde se ale bavíme o přímém znehodnocení úrodné černozemě kvůli výstavbě elektráren. Dalším problémem jsou spekulanti, pro které solární energetika představuje vidinu velmi rychlého zisku.

Když se zamyslím nad tím, proč k tomuto dochází, vlastně se ani příliš nepodivuji. Zemědělci, kteří byli pod tlakem Evropské unie nuceni přeorientovat se na jiné plodiny, anebo se stali nekonkurenceschopní svým polským kolegům, mnohdy raději prodají pozemky a změní profesi. Pokud jim investor, který chce vybudovat solární elektrárnu, nabídne zajímavou částku, jistě je pro ně o důvod více k prodeji svolit.

Otázkou zůstává i samotná ekologie solárních panelů, respektive jestli je úleva životnímu prostředí a množství vyrobené elektřiny dostatečná v porovnání s energií a zátěží pro přírodu při procesu výroby těchto panelů. Nehledě na možnost úniku nebezpečných látek z jednotlivých prvků. Nepodstatná není ani problematika likvidace již vysloužilých fotovoltaických panelů.

Pyrrhovo vítězství

Nejeden člověk si řekne, že je skvělé získávat energii ze sluníčka, když to přeci nic nestojí. Jak je ale vidět, zas tak úplně pravda to není. Pokud totiž výkupní ceny energie, které stát investorům nasliboval, zvýší cenu elektřiny, zaplatí to její odběratelé. Vláda si sice problém uvědomila a snaží se jej řešit snížením výkupních cen. Dá se ale očekávat, že investoři, jimž byla výkupní cena dopředu slíbena, se budou bránit soudně.

Výsledkem snažení, aby co nejvíce elektřiny bylo vyráběno z obnovitelných zdrojů, jsou stovky obrovských solárních elektráren na místech, která mohla být zemědělsky využívána. Státem garantované peníze shrábnou společně se zisky jejich investoři, a jakmile pro ně přestane být solární energetika tolik atraktivní, půjdou jednoduše o dům dále. Nabízí se pak otázka, zdali není tohle snažení se o „zelenou energii" tak trochu za každou cenu a jestli to má náš stát, který má problémy v zásadnějších záležitostech, zapotřebí.