Mezi námi přebývají lidé, kteří jsou k naší matce přírodě naprosto bezcitní. Vemme si vzorový příklad obyčejného průměrně smýšlejícího člověka žijícího v modernizovaném městě, v uspěchaném světě, ve kterém si nedokáže představit reakce svých činů. Člověk, který například odhodí odpadky při cestě do zaměstnání, si nejen neuvědomuje, jak je tento čin v souvislosti s ekologií nešetrný k přírodě ale bohužel si neuvědomuje ani etický podtext tohoto aktu. Co se tomuto člověku asi honí hlavou, když například odhazuje prázdný obal na zem? Uvědomuje si vůbec tak jednoduchou věc?
Na tyto otázky musíme odpovědi hledat na právním vedení tohoto státu a shledat rozpor mezi právem a etikou. Z hlediska právního toto ošetřeno bohužel zatím není, avšak z pohledu etického je to pro znalejší skupinu lidí neslýchané. Je etické takto jednat vzhledem k životnímu prostředí a vzhledem sobě samému? Pátrám po příčině tohoto nepatřičného chování. Pokud si tento člověk myslí, že tím uškodí ostatním, tak je částečně na omylu. V první řadě znečišťuje prostředí, kde žije on sám spolu s celou populací, takže není pravda, že se ho to netýká.
Ve výhledu do budoucnosti vidím velký problém, co se recyklace týče. Lidé budou plakat a doslova si rvát vlasy z hlavy. Lidé se nebudou moci hnout z místa, zasypáni hromadami nerecyklovaného odpadu. Budou si říkat, že tomu nedokázali předejít včas, že byli zaslepeni dobou, ve které žili. Ale řešení se nabízelo a nabízí. Jen ho chopit pevně do svých rukou. Proč se o těchto problémech nehovoří častěji? Proč nejsou stále na očích? Kdyby si každý člověk na této zemi uvědomil svou slabost, dokázal identifikovat svoje chyby a měl dost velkou odvahu na nápravu, žili bychom v ideálním světě. Avšak díky tomu, že zrovna mezi námi takoví lidé nejsou, z ekologie se záhy stal globální problém v čím dál, tím větším měřítku. Díky těmto lidem došlo k selhání vztahu člověka s přírodou. Kdysi v pravěku lidé žili v symbióze s přírodou, děkovali jí za každý dar, který jim dala, měli k ní úctu. V moderním světě se toto postupem času stalo science-fiction povídkou. Zrovna takový člověk, který je vůči životnímu prostředí cynický, si řekne, oni to také tak dělají.
Přemýšlím, a přicházím na to, že člověk jako takový ztrácí svou duševní individualitu. Řekne si, že splyne s davem a bude to pro něj tak lepší. Že bude mít raději stejné názory, aby se vyhnul konfliktům. Takový člověk nedokáže bojovat.
Lidé, kdo smýšlíte jinak, lidé, komu tyto problémy nejsou cizí, lidé kteří jsou ochotni se jim postavit čelem, ukažte světu, že nám to jedno není. Nenechte zpustošit naší modrou planetu, ukažte lidem zač je toho loket. Ukažte, že ještě máme svou duševní individualitu.
