Jen pomalu se v prosazuje v zemích Evropské unie instituce registrovaného partnerství. Přesto se již  v některých zemích tento způsob utvrzení svazku dvou osob stejného pohlaví zakořenil a představuje nedílnou součást tamějších zvyklostí. Protesty se v těchto zemích hromadily především při přípravě zákona, který by tuto dle mého názoru samozřejmou věc homosexuálům umožnil. Jakmile však opadla vlna exkluzivity a ze stránek novin zmizely první partnerské páry, které se nechaly "registrovat", po protestech jako by se slehla zem. Lidé si zvykli a téměř nikoho nezajímá, zda na radnici v sobotu míří ženich a nevěsty, či nevěsty dvě a ženich žádný.

Registrované partnerství je však podle mnohých pouze prvním krokem k mnohem závažnějšímu problému, a tím je možnost registrovaných partnerů adoptovat dítě. Okamžitě vidím rudnoucí obličeje výše zmíněných kolegů. Dítě homosexuálům a lesbám? Nikdy. Už tak je jich v dnešní bezbožné době dost a ještě dovolíme, aby byli vychováváni další? Copak dáme nevinné děti do spárů promiskuitních a stud neznajících zvrhlíků? Dovolte, abych se na chvíli podíval na tento problém rovněž z druhé strany.

 Až na nejzavilejší fanatiky víry a naprosté homofoby bezpochyby každý uzná, že homosexuálové a lesbičky mají právo na život v naší společnosti. Doufejme, že již v dnešní moderní době nebudeme polemizovat nad tím, zda je homosexualita nemoc, a tedy zda ji lze léčit. Tyto pavědecké názory se sice sem tam v diskusích objeví, ale nemají žádnou oporu dosavadních výsledcích lékařských pozorování a jsou jen jakýmsi zbožným přáním notorických popíračů homosexuality jako jedné z variant lidské sexuality - sice poměrně vzácné (ona stále omílaná 4% populace), ale v každém případě existující.

 Pokud tedy přijmeme za svůj názor, že homosexuálové jsou lidé jako my ostatní, zdraví tělesně i psychicky, proč jim nepovolit adopci dítěte? Pokud opět pomineme křik katolických kruhů, které si nejsou schopny udělat pořádek ve vlastních řadách a zneužívání dětí kněžími s větším či menším úspěchem kryjí, pak neexistuje jedíný důvod, proč by registrovaní partneři nemohli vychovat z dítěte spořádaného občana státu. Pokud pověření státní zástupci zjistí, že podmínky, které dítě bude u homosexuálních partnerů mít, jsou vhodnější pro jeho vývoj než ty v dětském domově, bylo by velmi pokrytecké mu tyto podmínky nezajistit a trvat na tom, že dětský domov vychová dítě lépe.

Vzhledem k tomu, že homosexualita NENÍ nemoc, je naprosto scestné předpokládat, že jí dítě bude v "homo-rodině" nakaženo. A stálé poukazování na postavení dítěte v kolektivu, který jej bude pranýřovat za jeho "nenormální" rodiče, je dle mého názoru rovněž přitažené za vlasy. Naše babičky měly obavy, jak bude dítě ve škole reagovat, až zjistí, že maminka a tatínek mají každý jiné příjmení. Ve skutečnosti se nestalo vůbec nic, nesezdaných párů s dětmi přibývá a dětí z rozvedených rodin, kde "funguje" pouze jeden rodič, také.

Myslím si tedy, že po nezbytné počáteční hysterii živené médii by opět došlo k pozvolnému přijetí adopcí registrovanými partnery a po několika měsících či letech by mohly mnohé děti z dětských domovů poprvé poznat, jaké to je, sedět u vánočního stromečku DOMA. To, zda u něj sedí s dvěma maminkami či s maminkou a tetou (a odpovídající varianty u mužů si dosaďte sami), je jen drobný detail, který by jim pohodu večera nezkazil.

Zdroj obrázku: http://christinebednarz.files.wordpress.com/2009/12/serbia_flag.jpg