Důvody krachu
1) Pořadatelská země - Dánsko
Volba Dánska coby hostitele je všeobecně považována za nešťastné rozhodnutí. Kromě stížností na přední dánské politiky, především netrpělivou a netaktní dánskou ministryni pro klima, Connie Hedegaardovou, i další drobné organizační nedostatky se spekuluje, zda je možné, aby světové velmoci předaly vavříny vítězství - celosvětové dohody - tak malé zemi.
2) Uzavřená jednání
Přestože neformální jednání nejsou ani pro mezinárodní setkání něco neobvyklého, v tomto případě rozhodně postrádala pozitivní dopad. Dánská vláda totiž předem vybrala preferovanou, důležitou skupinu států, se kterými se jednalo častěji za zavřenými dveřmi. To samozřejmě vedlo k ukřivděnosti států nepozvaných a neochotě dále schvalovat bez nich předjednaná rozhodnutí.
3) Rozpor vyspělých a rozvojových zemí
Rozvojové země upřednostní ekonomický rozvoj před ekologií, nebo k dohodě přistoupí za předpokladu finanční pomoci od států vyspělých. V době ekonomické krize byla otázka financí ještě ožehavější.
4) Čína a USA
Čína coby velmoc budoucnosti a ekonomický superstrát prozatím odmítá zpomalovat svůj rozvoj nějakou závaznou formou ekologických opatření. Kromě hospodářského růstu drží ale Lidově demokratický gigant prvenství i v emisích skleníkových plynů, a jakákoliv celosvětová dohoda o čistším klimatu je tedy bez něj poloviční.
V USA se naproti tomu atmosféra pročišťuje, a to díky nové politice Baracka Obamy. Dílčími reformami se začíná ekologie i ve Státech brát vážně.
Ekonomika USA nicméně vzhlíží k rozvoji Číny jako k naději pro vlastní růst. Jakákoliv dohoda, která by zpomalovala asijskou velmoc, se stává nevýhodnou i pro USA. Pokud se totiž zvýší náklady na výrobu v Čině, pocítí to jako první právě koncoví spotřebitelé za oceánem.
5) Súdán
Súdán se jako předseda G77 (skupina rozvojových zemí) stal jednou z největších překážek jednání. Neustálé obstrukce zamezující konečné dohodě dosáhly svého. Dohoda omezující vypouštění emisí a tím průmyslový rozvoj nevznikla.
6) Preference vlastní legislativy před mezinárodní smlouvou
Mnoho států raději přijme vlastní opatření než mezinárodně závaznou dohodu. Mají k tomu různé politické důvody. Některé se nechtějí podřizovat, jiné vidí své řešení jako lepší. To platí například o Skandinávii, která má tradičně radikálnější a úspěšnější programy.
Neúspěchy
1) Nekonkrétnost
Oproti původnímu očekávání byla dojednána pouze slabá „dohoda o dohodě". Nedošlo k vyřešení problému rozvojových zemí, konference se dokonce k některým bodům ani nedostala. A konkrétní čísla? Těch jako by se politici báli.
2) Evropské slevy
Evropské delegace své nároky zmenšily. Tento krok měl vést ke snazšímu jednání, měl být krokem vpřed. Bohužel se tak nestalo a ostatní země se zachovaly jako kdyby nešlo o globální oteplování ale o smlouvání na tržišti - nižší původní cena, nižší usmlouvaná.
3) Oslabení momentálních snah
Proč investovat do drahých technologií na omezení vypouštění emisí, když jiné firmy omezovány nejsou a po Kodaňské konferenci to vypadá, že v budoucnosti budou minimálně? Argumentace, že omezení emisí v Evropě přece svět nezachrání, ale způsobí pouze její neschopnost konkurovat, může vést k zastavení všech snah evropských ekologicky smýšlejících politiků a pohřbívá roli Unie coby příkladného hráče.
Úspěchy
1) Globálnost
Účast 110 hlav států a vlád (bbc.uk) povyšuje Kodaňskou konferenci na největší politický sjezd v dějinách civilizace.
2) Zodpovědnost všech
Dále už není pochyb o tom, že globální oteplování je jedním z hlavních témat světové politiky, které se týká všech států i vlád. A všechny za něj nesou zodpovědnost i následky.
3) Informovanost
V Kodani bylo vysloveno, že velká část světové populace je o problémech globálního oteplování dostatečně informována a vyžaduje jejich řešení. Jedná se tak oficiálně o problém celého lidstva.
4) Zelený trh
Strach vyspělých zemí ze zdražování a utlumení ekonomiky z důvodů ekologických opatření byl zahnán modelem „zeleného trhu". Ten je považován za trh budoucnosti. Jeho podstatou jsou obnovitelné zdroje energie a další ekologicky nezávadně vyrobené komodity.
5) Příjezd Obamy
Přítomnost prezidenta USA, Baracka Obamy, nepřinesla žádný posun ve vyjednáváních. Přesto však byla úspěchem na poli diplomacie. Oproti egoismu George Bushe, vnesl milý a usměvavý Obama do konference naději na otevřenou mezinárodní politiku a potvrdil také, že Amerika to myslí s ekologií konečně vážně.
Kodaňská konference zanechává svět v cestě ke sebezničení - k cestě zvýšení teplot o 3°C a více. To je oproti původním předpokladům 2°C opravdu málo.
Ač některé země či extrémně liberální ekonomové mohou mít z výsledků radost, pro lidstvo bylo setkání zklamáním a ostudou. Ať už je ale postoj jednotlivců jakýkoli, výsledek na globální úrovni nemine nikoho. Proto nemohu zakončit jinak, než tolikrát omílanou otázkou:
Přijde řešení včas nebo zajdeme až tam, kde nebude cesty zpět?
Zdroje:
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8424522.stm
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8426835.stm
http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/80294/jak-na-kodansky-neuspech
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2210716
