Náš první rozhovor se odehrál na půdě Ministerstva životního prostředí s paní náměstkyní Ing. Rut Bízkovou.
Ing. Rut Bízková, náměstkyně ministra, ředitelka sekce ekonomiky a politiky životního prostředí
Narodila se 19. 7. 1957. Hlavní autorka publikace Životní prostředí v České republice 1989-2004, analýz vývoje průmyslových odvětví a energetiky, zejména ve vztahu k ochraně životního prostředí. Po absolvování Vysoké školy chemicko technologické v Praze pracovala od roku 1981 v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, v oboru radiofarmak a instrumentálních metod analýzy jaderných materiálů. V letech 1986 - 1988 absolvovala postgraduální studium matematiky a v roce 1993 tříměsíční stáž v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni. Od roku 1993 se profesně orientovala na životní prostředí a energetiku. V letech 1994 - 1998 pracovala jako tisková mluvčí uhelných elektráren ČEZ, a. s., ředitelka odboru pro styk s veřejností na Ministerstvu životního prostředí, od roku 1999 vedoucí oddělení mezinárodních aspektů průmyslové politiky na MPO a poradkyně náměstka ministra průmyslu a obchodu pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Od roku 2004 působila v agentuře CENIA, české informační agentuře životního prostředí, příspěvkové organizaci MŽP, naposledy ve funkci zástupkyně ředitele. Od září 2006 je náměstkyní ministra životního prostředí. Rut Bízková je vdaná, má jedno dítě a je členkou ODS.
ROZHOVOR
Je možné, aby Česká republika kompletně přešla na ekologické zemědělství a jaká by musela existovat kritéria, aby se to podařilo?
„Ekologické zemědělství není hlavním úkolem Ministerstva životního prostředí, to je záležitost Ministerstva zemědělství. Ministerstvo životního prostředí má samozřejmě zájem na tom, aby zemědělství bylo co nejvíce ekologické. V současné době je ekologické zemědělství pojímáno jako současná značka kvality, značka odlišnosti od běžného systému a v tomto smyslu výjimka nikdy nebude pravidlo. Nikdy to nebude jev všeobecný. Platí u zemědělství stejně tak, jako například u energetiky nebo průmyslu. V tomto smyslu lze říci u zemědělství, že i tlak enviromentálních kritérií, modernizace výrob i jiné důvody vedou k tomu, že zemědělství je stále více k životnímu prostředí přátelštější. V tomto smyslu je to jev generální. Tak jak je chápáno ekologické zemědělství jako zvláštnost, to už jev generální není. Záleží hodně na podpoře, na dotačních titulech a tím, že je vpodstatě pravidlem, že je méně produkčně efektivní, protože nepoužívá tolik hnojiv, tím pádem je dražší, takže není konkurenceschopné. Bylo by konkurence schopné pouze v případě, že by došlo ke generálnímu zavedení. Kdyby bylo jasně řečeno, že se nebude hnojit umělými hnojivy, nebudou se používat insekticidy atd. , pak by samozřejmě soutěž vznikla přirozeně v celém odvětví. Nemyslím si ale, že vzhledem k rozloze České republiky, orné půdy, vzhledem k produkční kapacitě našeho zemědělství, že je možné ekologické zemědělství zavést generálně. Jiná věc je, že systémy certifikace, nastavování parametrů přátelských k životnímu prostředí napomáhají k rozvoji ekologického zemědělství, to určitě ano. Vedou obecně velké zemědělství k větší ekologizaci."
Ekologické výrobky jsou drahé, ale nezaplatíme všichni ve skutečnosti za konvenční výrobek více tím, že stát vynaloží mnoho peněz, aby odstranil škody, které způsobují zemědělci, kteří nehospodaří ekologicky?
„Na
to není jednoduché odpovědět. Kdybychom začínali od nuly, jaksi
nezatížení čímkoliv, tak to by znamenalo odbourat veškeré dotace a
přijmout absolutní princip znečišťovatel, což je jeden ze základních
principů ekologické politiky. Ten kdo vyrábí, a je jedno v jakém
odvětví, tak zároveň musí do ceny svých výrobků zahrnout všechny
dopady, včetně dopady na životní prostředí, takže se ta situace
nastavuje zcela nově a úplně jinak a tam se může stát, že to dopadne
tak, že ekologické zemědělství bude výhodnější.
Co by stát musel udělat, aby podpořil ekologické zemědělství? Někteří tvrdí, že je ekologické zemědělství nevýhodné.
„Především by se muselo přesně nadefinovat, co se chápe ekologickým zemědělstvím. Které parametry je třeba naplnit, aby zemědělství bylo označeno jako ekologické."
Většinou se říká, že zemědělství s plochou nad 500 ha je konveční.
„Když se hospodaří na menších plochách, třeba na farmách s určitým počtem kusů dobytka, tak je to jako průmyslové odvětví. Malovýroba je vždy dražší z marketingových, prodejních nebo jakýchkoliv jiných důvodů. Člověk musí v malé firmě toho obstarat daleko více než jakákoliv velkovýroba. Z principu to pak trochu dražší je, ale nemusí to být nic zásadního. Je otázka pro stát, který dává dotace a dává je také do ekologického zemědělství. Kdyby dával dotace pouze do ekologického zemědělství, a ne na další produkci, zcela jistě by se ta finanční situace srovnala nebo to bylo finančně výhodnější. Úvahy předělat něco na něco jiného většinou vedou k sociálně inženýrským myšlénkám, tzn. že se vše přesně naplánuje a předloží a neexistuje žádná jiná možnost na výběr. A ukazuje se ze zkušeností severských zemích, že skutečně hraje obrovskou roli v poptávce móda aj, protože jestliže je IN spotřebovávat například biopotraviny, nechat vyrábět nábytek z certifikovaného dřeva z dobře opatřených lesů atd., a to v podstatě ve všech severských zemích je poměrně významné, tak vlastně poptávka trhu samotná významně stačí na to, aby podpořila produkci jiného typu než je běžné konvenční zemědělství. Výhledově hrají roli všechny tři typy možných podpor. Okamžitá je dotační podpora, střednědobě je to odstranění křížových dotací a reálně využití ekonomických nástrojů tzn. pobídkových případně sankčních pro ty, kteří zatěžují životní prostředí a neplatí to zatížení a výhledově je to vzdělání a výchova. To naprosto jednoznačně. Není to sice tak rychle vidět, ale je to velmi podstatné. To je oblast, kde velkou roli hrají vzory. Když věci dělá člověk, který je hodně vidět v médiích, kdo je nějakou uznávanou autoritou, tak to ti ostatní dělají taky."
Takže stát by měl podporovat hlavně osvětu lidí ?
„Stát by měl podporovat v rozumné míře všechny tyto kroky. Teď třeba může dávat dotace, což ministerstvo zemědělství dává. Nárůst dotací je obrovský a je právě proto, že se začaly dávat dotace i na ekologické zemědělství. Což je fantastické, ale zase je to v poměru ke konvenčnímu zemědělství. Dále by se měl střednědobě jednoznačně uplatňovat princip: znečišťovatel platí. Tedy ten, kdo způsobí škodu, ten ji nahradí tzn. zahrnout ji do ceny výrobku a připravit legislativu. A dlouhodobě by měl podporovat ekologickou výchovu k odpovědné spotřebě. Je otázkou, zda lidé musí jíst to, co dnes lidé běžně jedí. Zda si uvědomují, jaké to má následky, a to je přesně ono. Ta odpovědná spotřeba je i to, co konzumují, v jakém množství, jaké jsou odpady, jestli musí být, jestli si nakoupí v nákupním centru nebo v malém obchodě, jestli tam musím dojet autem nebo ne. Tohle všechno je velký koloběh. Auto musí mít podle zákona míchaná biopaliva, protože ropa je drahá. Je to velký systém, kde všechno se vším svým způsobem souvisí. České předsednictví EU mělo mít jednu z priorit reformu zemědělství, ale to bylo zavrženo hned na začátku úvah. Protože pokud nedojde k zásadní změně zemědělství na evropské úrovni, pak nikdy nenastane rovnováha trhu a nebude platit stoprocentně znečišťovatel platí a nikdy nebudou dotace vydávány jen na nějakou drobnou část."
Které země nejvíce brání k uskutečnění reformy zemědělství na evropské úrovní ?
„V podstatě všechny velké země a především Francie, protože získává velké dotace. Po válce se mělo v Evropě za to, že Evropa by měla být v některých částech soběstačná, například v potravinách. Protože obilí z amerických lánů bylo levné a bez dotací. Vzniklo vlastně to, že nemůže být Evropa závislá na zbytku světa, protože by jí to přineslo úpadek venkova. Musí se opečovávat i takové plochy, které nejsou produkční. Některé z nich je potřeba opečovávat speciálním způsobem, protože se na nich vyskytují vzácné rostliny, živočichové, kteří by vyhynuli. Aby se taková péče nemusela provádět na celém území, musí se udržovat zemědělská produkce a celková kultivace krajiny."
Říkala jste, že by měl stát více podporovat. Je něco výhledově, co se bude dít víc? Protože ta efektivita podpory není asi taková, jaká by měla být. Není možné, že až přestanou být poskytovány dotace s EU, že nárůst podpory začne stagnovat?
„Stát může podporovat jen to, na co má, ale všechny dotace nesou závislé jen na dotacích z Evropské unie. Ministerstvo zemědělství trochu mění trend, jak v zemědělství, tak třeba i v lesnické politice. Ještě před dvěma, třemi roky mluvit o tom, že lesy mají jiný účel než produkci dřeva, to byla dost obtížná diskuze. Dnes už většina zemědělců říká ano, ale je třeba udržovat udržitelnou krajinu a k tomu patří udržitelné hospodaření zemědělské, v lesích, ve vodách. Nemyslím si, že by to byly pouze evropské peníze. Je to rovněž postupná změna filosofie. Myslím si, že ten nárůst bude celkem velký i v dalších letech a má zároveň svoje úskalí, protože příliš rychlý nárůst začne stírat hranice kvality. Ve chvíli, kdy dáte příliš silný podpůrný nástroj proto, aby se něco prosadilo, tak to začne chtít příliš mnoho firem a příliš mnoho lidí. A oni to nemají ze sebe, že chtějí ekologicky hospodařit, že chtějí mít ekologickou firmu, ale bude to pro ně výhodné až půjdou do nějaké soutěže, ve které to bude jako kritérium. Začnou k tomu přistupovat velice formálně případně si až „certifikáty koupí ". Pokud chcete mít zároveň jako spotřebitel jistou kvalitu produkce ekologického zemědělství, tak je dobré, aby to ekologické zemědělství rostlo. Ale aby rostlo organicky a ne nárazově."
Já mám ale dojem, že se to právě tak děje. Existují obrovské firmy, které mají vizitku ekologická firma a mají 2000 ha, a to není možné uhlídat.
Ve chvíli, kdy ministerstvo zemědělství dává dotace, stanovuje pravidla, co tedy je ekologické zemědělství a co není, tak aby jí mohli poskytnout. Záleží na tom, jaký má kontrolní mechanismus, na to, zda skutečně ta produkce je ještě ekologická. Naše dlouhodobá zkušenost je, jakmile jakákoliv značka kvality začne být nějak masově prosazovaná, tak je zdevalvuje a je ohrožená."
Myslíte si, že je možné zavést ekologické zemědělství celosvětově ? V našem projektu jsme již uvedli, že kdyby se v rozvojových zemích začalo hospodařit ekologicky, tak se výnosy spíše zvýší. Myslíte si, že je to možné ?
„Občas se nám významné enviromentální cíle převádějí do nevhodných opatření. Ve chvíli, kdy jsme si vymysleli biopaliva a neudělali celní bariéry vůči vnějšímu světu k EU, začaly se dovážet biopaliva z Latinské Ameriky a tento náš bohulibý evropský cíl se stal příčinou kácení tropických pralesů, což je strašné. Nevládní organizace na to upozorňovaly rok dopředu, než se Evropa rozhodla pro své cíle. Nebylo to nic platné. Až se ukázalo, že je to fakt, tak na tuto situaci začal svět pohlížet jinak. Tohle platí dost všeobecně. Nikdo není pánbůh a na světě to takhle zařídíme. Tím pádem si nemyslím, že je výhledově pro celý svět v době budoucích 50 let možné udržitelné hospodaření zemědělské. Jestliže kdokoliv, ČR, EU, vzdáme cestu k ekologickému zemědělství, tak jsme prostě udělali fatální chybu. Čili nedá se říct, že cesta je cíl, ale toho cíle nemůže být nikdy dosaženo. Lze ale dosáhnout velmi významných dílčích zlepšení a lze dosáhnout toho, že se třeba ve velkých částech Afriky bude hospodařit daleko víc k životnímu prostředí přátelským způsobem než je to dosud. Ty důvody nejsou vždy pouze zemědělské, zejména v některých částech světa, hlavně v Africe je to záležitost sociální, jejich vzájemných vazeb nebo nevazeb těch jednotlivých národů, kmenů, které tam žijí. Vnější svět naveze do Afriky všelijakou pomoc a ona skončí u místních klanů. To je zkušenost světové banky, podpůrných fondů, které skutečně dělají všechno možné. Ve chvíli, kdy postavíte silnici, postavíte pumpu, dáte lidem auta, tak jim druhý kmen rozbije silnic a rozbije pumpu a oni zase musí dvacet kilometrů pro kýbl vody. Otázka je, zda udržitelné zemědělství je záležitost spíš pro Afriku nebo je to záležitost pro Severní Ameriku."
Američané jsou asi hodně tvrdohlaví, a proto se v tomhle asi moc věcí nedá dělat, že ?
„Jsou, velice. Právě proto, že oni dotací mají minimum. Spíše fungují velmi na efekt. Umějí docela dobře ošetřit rizika, ale třeba jejich míra posuzování rizik je úplně jiná než u nás. Oni spočtou rizika právě třeba z velkého hnojení a z velkého použití chemických látek. Tam, kde my počítáme dopady na milion obyvatel, tak oni počítají na tisíc obyvatel a nepočítají třeba superpozici z násobení efektu různých škodlivých látek. Počítají všechno samostatně a tím pádem z toho vychází menší riziko, a proto nedělají ta opatření třeba i v zemědělství, která my děláme normálně v konvenčním zemědělství. Pak mají obrovské lány, které nejsou ničím napadeny. Je ale otázka, jestli je to úplně nejlepší. Druhá věc je, co je možné v Africe. Tam jsou to pouze příklady dobré praxe, podpora vlastního podnikání těch lidí. Další otázka je Asie a jihovýchodní Asie. Tam si myslím, že těch lidí je tolik, že v této části světa není atmosféra, aby se zde organické zemědělství uchytilo. Čiňané nechávají mnoho lidí vzdělávat i na západě, začínají mluvit například jazyky zemích EU a začínají i leccos dělat. Těch lidí je ale 1 500 000 000, a to je strašně moc. Příklady dobré praxe jsou možné, ale ekologické zemědělství, jako hlavní způsob hospodaření, si v Číně neumím dost dobře představit."
V jaké míře spolupracujete s nevládními organizacemi? Mluvila jste o tom, že poukazují na různé problémy. Vyslyšíte je vždy? Jak vlastně probíhá taková spolupráce ?
„Já osobně jsem na ministerství již potřetí. Dělala jsem ovzduší, vnější vztahy, teď mám na starosti politiku životního prostředí a nástroje. Historicky ministerstvo vždy spolupracovalo s nevládními organizacemi. Oni se v čase vyvinuly tak, že nejdříve to byly jakési aktivistické skupiny, které poukazovaly na nešvary a nedostatky, což je důležité, ale nedávaly řešení. Dnes se ale poměrně hodně profesionalizují. Nevím, kolik je těch mladých, těch moc nevidím, ale postupně ta generace, kterou znám celkem dobře, postupně jakoby stárne a zároveň získává obrovské zkušenosti a v nich je obrovské know - how. Dneska, když hnutí Duha vyrobí brožuru třeba o odpadech, tak je to věc velké diskuze. Jestli je to všechno pravda, zda to není především jednostranný pohled. Ale to co tam oni napíší, je věcně dobře, a je to pro ministerstvo docela velký impuls k tomu, že je to vnější pohled s dobrými fakty. Čili lze to vzít jako zdroj informací věcné a odborné diskuse. Takže ta naše spolupráce je poměrně úzká. Připravují řadu věci, třeba teď připravujeme celý velký program na podporu snižování zátěže ovzduší a klimatu z malých zdrojů znečištění. To celé vytváří lidé angažovaní v nevládních organizacích, ale nedělají to jako nevládní organizace a dělají to jako experti, a jsou to skutečně experti."
Takže rozumím tomu dobře, že sezvete hlavní organizace při řešení nějakého problému ?
„My máme oficiálního partnera Zelený kruh, takže když připravujeme nějaký materiál a posíláme ho do připomínkového řízení, což je standardní mechanismus, tak povinným připomínkovým místem je Zelený kruh, což je suma nevládních organizací. Oni se samo-organizují a dohodly se, že to kontaktní místo je pro nás Zelený kruh. My to posíláme jim a oni to podle vlastního uvážení rozešlou konkrétním organizacím. Samozřejmě, že když víme, že pro tu určitou věc je někdo, nějaký člověk nebo organizace, které jsou v tom zainteresovaní, tak je obesíláme mimo tuto oficiální komunikaci, anebo když vytváříme pracovní skupiny, tak do těchto skupin zveme právě ty členy nevládních organizací podle typu pracovní skupiny."
Další rozhovor se nám bohužel nepovedlo zorganizovat na živo, a tak jsme ekologického zemědělce pana Václava Opatrného zpovídali přes email. Položili jsme dvě stěžejní otázky.
Václav Opatrný je ekologický zemědělec od roku 1989, kdy začal budovat úspěšnou rodinnou farmu. Velice se zajímá o nové technologie, které pravidelně sám zkouší v praxi.
Je možné, aby ČR přešla v řádu několika desítek let na ekologické zemědělství? Co by pro to musela splňovat, nebo co by se muselo změnit?
Je možné kompletně přejít na ekologické zemědělství ve světě?
V současné době hospodaří stovky farem v ČR podle norem EU převzatých Českou republikou v ekologickém způsobu hospodaření. Dodržování těchto norem kontroluje několik certifikovaných kontrolních organizací pro tuto činnost. Hospodařící subjekt je povinen přihlásit se ke kontrole u některé z těchto organizací. Vzájemné propojení (pravidla) pro kontroly jsou dány příslušnými pravidly.
Pro hospodařící subjekty je zaveden v ČR systém poradenství, rozbíhá se úspěšně výzkum a následné publikování řešených úkolů. Začíná fungovat propagace EZ. Dobrá je organizovanost a vzájemná informovanost mezi subjekty v EZ. Tolik stručně k systému, který je zaveden v ČR a vzájemně se dobře propojuje s Evropou a světem. Tento zavedený systém je zárukou, že ekologické hospodářství v zemědělství v ČR neprobíhá živelně a zároveň je dobře monitorováno. Znamená to, že jsou průběžně k dispozici věrohodné výstupy, na základě kterých, je možné provádět následná rozhodnutí hospodářská ale i politická. Zemědělství je odvětví, kde je nutné dělat uvážená rozhodnutí na základě dlouhodobých výsledků a to ne plošně. Jestli je sedlák dobrý nebo špatný hospodář zvláště v systému EZ, ukáže až hospodaření po několika letech, spíše generačně a to se týká i lesů.
K výše uvedeným otázkám, které spolu souvisí.
Myslím si, že v podmínkách převážné části území ČR by měla být zemědělská výroba roztroušena po krajině a budována společná nadstavba prvovýroby. Tento systém se v nedávné historii poměrně dobře rozvíjel. V současné době je, v důsledku minulých politických rozhodnutí, rozmetán.
Před odpovědí na otázku je třeba si uvědomit, že půda na celém světě je jediný přírodní zdroj, který je při dobrém hospodaření nevyčerpatelný. Otázka je, kdo zajistí dobré hospodaření a jakým způsobem. Myslím si, že velkoplošné hospodaření bez vztahu (lásky) k půdě není dobré, s tím souvisí i neúměrné kapacity v živočišné výrobě. Prostor pro rozumné hospodaření nabízí v současné době hospodaření v systému EZ na jednotlivých hospodářství s velikostí, jakou dobrý hospodář zodpovědně v dané lokalitě zvládne tak, aby půdu předal v plné úrodnosti dalšímu hospodáři. K tomu patří dobré morální hodnoty hospodářů podporované správnou politickou atmosférou ve společnosti.
Závěrem bych chtěl říci, že na výše uvedené otázky odpoví vývoj ekologického zemědělství v následujících letech. Přál bych si a považoval bych za moudré pro další vývoj
abych mohl odpovědět ano, uživí nás rozumně provozované ekologické zemědělství.
A nakonec jsme požádali o rozhovor pana Ing. Josefa Malíka, který vyučuje na Střední zemědělské a potravinářské škole v Klatovech odborné předměty pro obor Ochrana přírody a prostředí.
Ing. Josef Malík učitel ekologie, ochrany přírody, odpadého hospodářství a lesnictví. Hlavní organizátor vzdělávacího centra Envic na Střední škole zemědělské a potravinářské v Klatovech. Člen představenstva ekologického zemědělského družstva.
ROZHOVOR
Jaký je hlavní rozdíl mezi konvenčním a nekonvenčním zemědělstvím?
„Rozdíl je jednoznačný. Jde o samotný přístup s hospodařením s půdou a hospodařením se zvířaty. Ekologické zemědělství nevyužívá chemické ochranné prostředky a průmyslová hnojiva, ale vychází z pěstebních osevních postupů, tedy ze střídání plodin, využívá zelené hnojení, organická hnojiva, respektive statková hnojiva jako je hnůj, močůvka, kejda. U chovu zvířat ekologické zemědělství klade důraz na co možná nejpřirozenější podmínky, kdežto u konvenčního zemědělství, kde tvoří stádo dojnic 400 až 500 kusů, se dají vytvořit přirozené podmínky velmi těžko."
Na internetu existuje mnoho studií o nekonvenčním zemědělství, přičemž si některé z nich odporují. Jak je to možné?
„Na to je velmi těžké odpovědět. Zřejmě tyto rozpory vyplývají z toho, že zatím nikdo nedokáže skutečně říci, jaké budou důsledky globálního oteplování, jaké důsledky by přineslo zavedení ekologického zemědělství na celé Zemi. Je spočítáno, že při současné spotřebě potravin dokáže naše planeta schopna uživit maximálně 15 000 000 000 lidí a to pomocí konvenčního zemědělství. Více obyvatel by naše planeta nebyla schopna uživit i vzhledem k samotnému způsobu výroby potravin, a to i přes současné intenzivní zemědělství. Vše je ale na úrovni předpokladů."
Myslíte si, že lze, a případně za jakou dobu, u nás zavést ekologické zemědělství?
„Teoreticky to samozřejmě možné je. Ale musely by se úplně změnit přístupy lidí. Při současném stavu totiž určitě není možné u nás zavést ekologické zemědělství. Pokud by se však změnily přístupy lidí ke spotřebě potravin, ke spotřebě energií a nerostných surovin, tak podle mého názoru, by u nás zavedení ekologického zemědělství bylo reálné. Za jakou dobu je velmi těžké odhadnout. Některé studie však hovoří o 40 letech."
Je možné, aby ekologické zemědělství uživilo celou naši planetu?
„Vzhledem k vysoké spotřebě potravin a omezené možnosti pěstebních ploch, to možné není."
Jsou opravdu biopotraviny zdravější než potraviny vyprodukované v konvenčním zemědělství?
„Já se domnívám, že by zdravější být měly, protože přece jen pokud se nehnojí umělým dusíkem a vůbec dusičnany a průmyslovými hnojivy, je v nich méně látek, které nepříznivě působí na zdraví lidí, ale pokud se chce docílit většího výnosu, a pohnojí se statkovými hnojivy více než by se mělo, není to také ideální. Dnes už ale existuje nitrátová vyhláška, která určuje, jaké přesné dávky hnojiv je povoleno aplikovat, dále nařizuje jejich samotnou evidenci a způsoby používání."
Dalo by se tedy říci, že se dnes potraviny vypěstované v konvenčním zemědělství přibližují těm potravinám, které pochází z ekologického zemědělství?
„Určitě je snaha různými právními předpisy omezit a postupně odstranit využívání „chemie" nebo také využívání hormonů v živočišné výrobě."
Nemyslíte si, že při snaze zavést ekologické zemědělství, by byl vytvářen tlak ze strany výrobců chemických prostředků na používání jejich produktů?
„ Vše závisí na přístupu lidí, na přístupu celé lidské společnosti. Vše se ale odvíjí od pohodlnosti lidí a ochotě ubrat na životním standartu každého z nás."
Všem dotazovaným bychom chtěli poděkovat za ochotu při zodpovídání našich otázek.
Doufáme, že se Vám naše rozhovory zalíbily a pomohly Vám udělat si na námi vybrané téma svůj názor.
